Surfing? Yes, of course!

Byli jsme domluveni s Arnošty, že se sejdeme pul osmou u snídaně, což se nám poněkud nepodařilo. Takže odjeli na průzkum údajné značené cyklostezky sami. My se vykulili v 10, najíždíme na místní systém dne. Během snídaně Markéta navrhla, ze bychom na kole mohli prozkoumat místní surfarske partičky kvůli výuce. Nedojel jsme daleko, jen 15 m za roh na dvorecku našeho home stay. Tam seděla kamarádka Hanka (s níž jsme se seznámili včera přes Andreu) , které jsme sdělili naší ideu a rázem bylo vše jinak, neboť ona hned věděla co a jak. A mezitím dorazila na motorce i Andrea a tak jsme již na dvou motorkách odjeli k jejich kámošům surfařům. To už mezitim bylo půl dvanácté. Na místě se ukázalo, že jeden z instruktorů ještě vyspavá někde poblíž u své evropské přítelkyně. Nakonec dorazil a to byl čas na kávu a také domluvu. Nakonec jsme každý za začátečnickou lekci s pujcenim prkna a dopravou na pláž dali 250 t.
Jeli jsme na pláž s vlnami vhodnými pro zelenace. 25 km na motorce malebnou kopcovitou krajinou s rýžovými políčky v údolích.
....

Stovečka od východu na jih Lomboku

‎Řešili jsme, jak se nejefektivněji dostat do jižního ráje Kuty a nakonec jsem zvolil krajní variantu. Dáme stovku natezko za jeden den a bude.

Jak řekli, udělali. Snídaně na šestou, k velké radosti pana domácího. Odjezd ve tři čtvrté na sedm, rozloučení s Jardou a Kackou, kteří miri přímo na Bali a my s Markétou se s nimi uvidíme na letišti v Denpasaru zatímco A+P až v Praze. 

Během půl hodiny jsme našli optimální tempo jízdy (a taky se definitivně probudili) a za mirne teploty 25 se sunuli směrem na jih. Projížděli jsme živou zemědělskou krajinou, především rýžová pole a políčka s chilli. A to jsme se večer dozvedeli ze slovo-nazev ostrova Lombok znamená chilli. V dopravě se objevil nový prvek - v místní dopravě se tu používají male dvoukolacky se stříškou, tazene menšími koníky. Vozí lidi i náklady, je to poprvé, kdy tu vidíme kone. Byt malého, ale tady je vse malé. Po 40 km se silnice dosud rovnobezna zatocila až k pobřeží a do přístavu, kde to vypadalo neindonesky. Detske hřiště, kiosky a bambusova hospůdka působily až neprirozene, jak kdyby to dotovala Unie. Ale nudle byly docela natural a tak jsme na km 45 před jedenáctou měli příjemnou pauzu. Tedy, ehm, až na nepřítomnost piva protože Lombok už je jako většina Indonesie muslimský. Ouško kolem pobřeží dále pokračovalo k pro změnu mistnacke pláži. Kiosky stlucene z prken a bambusu, hory odpadků i bambusové plážové chysky zde vypadaly mnohem přirozeněji.

Přestože se blížilo poledne, úplná oblačnost zatím zdržovala příliv sluneční energie a tak teplota se držela stále na jízdě snesitelne hodnotě. Odbočili jsme do vnitrozemí směr hlavní město Mataram, čímž jsme se současné vystavili docela nepříjemnému západnímu protivetru, který nás zatím drobně trápil z boku. 

Po 15 km ale byl čas odbočit. Google Navigation nám našla zkratku, kterou jsme hodlali využít. Byla to asi jedna z nejkrásnějších částí dne. Prasna cesta podle zavlazovaciho kanálu se nakonec zúžila v pesinu pro pěší, kola a motocykly a vydrželo ji to 5 km. Nádherný výlet pro kola, ovšem mít auto a Google navigaci, tak jsem z toho nesvuj. Zkratka ovšem byla malebna. Ryze ve všech stádiích růstu - od prazdne vody až po zrající rostlinky.

Další pauza už byla na asfaltu, prezili jsme i setkání s vesničany se srpy jdoucimi z pole. Napojili jsme se ‎na hlavni cestu a po chvilce sesvisteli do Kuty. V první hospůdce v centru jsme vyresili celodenní pivní absťák a spojili se s Andreou, která tu učí ve skole za nadaci Kintari. Do hospy přijela za krátkou chvíli a stejně tak rychle zajistila i fajn bydlo za 100. Po nezbytne koupelnove relaxac jsem zajistil dopravu na závěr. Místo komplikovane dopravy lodí a cyklodojezdů poletíme z Lomboku na Bali v den našeho odpoledního odletu. Při započtení všech nákladů to ani nevyjde draz než loď. A usetrime min pulden.

Před večeří procházka k plážovém baru, jeden longdrink a vytecna večeře z místního seafoodu. A pak znova na pláž do baru. Pěknou tečku pokazil hustý déšť. I kdyz... dnes byl vlastně prvni.

Ujeto 100 km, nastoupáno 650 m.

Nový rok - výlet na Gili Kondo

‎Ráno jsme si prilezeli, několikrát nás probudil hovor kolegů přímo před domečkem. Vykulili jsme se po deváté, a jak jsme večer potmě tušili byli jsme v palmovém háji, a celý resort byl tvořen dvěma dvoupokojovymi domecky.

Arnošt s Pavlou byli na pláži, Kačka s Jardou se rozhodli pro cyklopruzkum okolí. Naše vahadlova lodička už samozřejmě dávno čekala připravena s kapitánem a jeho pomocníkem na černě pláži před resortem. ‎Ale ještě jsme museli trosku zpracovat smrdute pradlo.

Počasí dělalo čest období dešťů - monotonne šedivá obloha nevypadala nijak lákavě. Naše ostrůvky byly vidět na jihovychode, ale my zatím pluli kolem pobřeží na jih. Cerny sopečný písek pláži pochází z více než 3000 m vysokého vulkánu Rinjani, který se nám ovšem i dnes ukázal maximálně ze třetiny. Na pobřeží bylo živo. Podle všeho cele vesnice vyrazily na pláže slavit nový rok. Stánky s cetkami i s jídlem, voda plna vyskajicich dětiček. Po levé straně na moři bylo vidět spoustu cernych boji od sadek. Asi po 10 km jsme zamirili na východ k ostruvkum a po dvaceti minutach zakotvili mezi koraly.

Přestože bylo zataženo, pod vodou bylo jasněji a dokonce tam byly vidět i stiny. Bylo to asi nejhezčí snorchlovani, co jsme zazili. Pravda, na začátku jsem se nejdřív neuspesne utkal s ploutvemi, které mi byly pujceny se snorchlem. Prostě to neslo. Když jsem je odlozil, hned jsem se přestal topit. Koneckonců, rychle plavání nebylo třeba, silný proud nás unasel sám o sobe. Ale byla to nádhera, koraly všech moznych tvaru a velikosti, co si ani fantazie nedokáže představit! Po chvilce jsme se posunuli o kousek dál a tam se ke koralovemu šílenství přidaly i velká hejna rybiček, včetně populárních klaunů. Bylo to jako plavání v akvariu.

Když jsme se nabazili, zastavili jsme na ostrůvku Gili Condo, který byl původní ideou výletu. Na malickem ostrůvku byla vesnička s pár domečky, převážně hospudkami. ‎Kousek jsme šli podle břehu a objevili i políčka s bataty. Taky jsme se na kafe schovali pred deštěm, který chvíli docela neprijemne zesílil. A když přestal, přesunuli jsme se na ostrůvek vedlejší, kde byla jen rybarska vesnička s růžovou a oranžovou pláží, fajn místo na oběd a procházku. A po obede ještě jedno skvěle snorchlovani, tentokrát za slunicka, no paráda. 

Návrat byl stejnou cestou, jen lidi na pobřeží podstatně přibylo. Ve čtyři jsme byli zpět u nás na plazi.

po drobné hygieně byl čas na resortní hospůdky. Jarda s Kackou byli zpět, byli s ryzovym výletem velmi spokojeni. Projeli zemědělskou krajinou s rýžovými poli ve všech stádiích vzrůstu, prý to bylo velmi malebne. Dalí jsme si skvělou rybu a nějaké polévky, vaří tu vytecne. A nějaké povídaní a pivka a je čas jít spát. Zítra vstáváme před 6, čeká 100 km na jih do Kuty, br.