Ráno se nemuselo vstávat. Nemuselo se vůbec nic. Jen vstát na snidani, která končila v 10, ale dali jsme to. Resortik je velmi příjemný, malé domečky a bungalovy jsou propojené dřevěnými lávkami, včetně cesty do restaurace a na pláž. Spíše to vypadá, jako když bydlíme v zahradě. Příjemné stinné tropické dopoledne se překulilo k poledni, bylo jen pokažené tím, že Markéta šlápla na protější pláži na nějaký ostrý korál, což ji způsobilo nepříjemnou krvácející ranku. Narkózy při ošetření naštěstí nebylo třeba.
Nakonec jsme se před obědem vykopali k výjezdu do městečka Labuan Bajo. Turistika tu žije, hlavně potápění, přesto svoje světle časy má městečko před sebou., ještě čeká na zbohatnuti. Chtěl jsem ověřit naší loď na zítra, cestovku jsme našli snadno nedaleko přístavu. A bukovani bylo OK. Hned naproti cestovce byl Mama warung, který se chlubil domácí indonéskou kuchyní. Nejspíš nechal, oběd určitě patřil mezi ty nejlepší, co jsme tu měli. A tím průzkum skončil. Vrátili jsme se do resortu a pokračovali v dopolední činnosti, jen jsme ještě stihli sehrát partii go.
Večer přišel nějak rychle, pod střechu restaurace nás zahnal opravdu prudký plavák. Pod střechou jsme pokonverzovali s dorazivsimi Dany, upili něco araku a byl čas jít spát.
Ujeto 10 cyklm, nastoupáno 240 m
Žádné komentáře:
Okomentovat